Po 2 nocích v campu v Sewardu ráno balíme, a po drobném rozporu na téma "proč máme zpoždění", vyrážíme. Čekají nás 2 dny treku na těžko, z výchozího místa Resurrection Trail South aljašskou divočinou do chatky u Swan Lake uprostřed lesů. Přespíme tu jednu noc a ráno se vracíme zpátky. Pokud chcete jít na Aljašse vícedenní trek, můžete samozřejmě postavit stan kdekoli a nebo využít bezpečí chatky. Chatek je relativně hodně, ale zájem o ně je velký. Takže určitě doporučuju zamluvit hodně dopředu. Rezervovat i zaplatit se dá online.
Ještě se zapsat do místní "registrační knihy" a můžeme vyrazit. Registrační kniha bývá na vychozím místě významnějších přechodových "trails". Každý, kdo jde na pár dní ho hor, by se měl do knihy zapsat, uvést počet osob, které jdou nahoru a kontakt na sebe.
Na parkovišti ještě potkáváme jinou rodinku s hafanem, a jak je vidět, ať jste chlap, ženská, dítě nebo pes, v horách si každý svou "bagáž" nese sám :-)
Do divočiny jdeme poprvé, a tak jsme vybaveni rolničkami, sprejem na medvědy, moravskou řechtačkou na pomlázku a píšťalkou, jejíž zvuk je v podstatě neslučitelný se životem a odpuzuje nejen medvědy, ale i vše živé v okolí asi tak 50 km :-) Ale nevadí, hlavně že nás nesežerou medvědi, že...
Jsme zcela určitě nejhlučnější skupina na celé Aljašce, která tudy kdy prošla :-) Ale humor nás trošku přechází, když vidíme na cestě čerstvého medvědího hovňouse. Asi tu fakticky jsou??? Děláme ještě větší hlahol a za smíchu pokračujeme dál...Je hrozné vedro, určitě min. 25°C ve stínu. A slunce pálí...Jarda po pár minurách vyslovuje zákaz pískání. Ta píšťalka ho asi fakt dost...štvala :-)
Přibližně v polovině cesty toho všichni začínáme mít celkem dost. Batohy jsou těžké jako…jako pes! :-), je vedro, cesta neutíká, musíme šetřit vodou, nevíme, jaká bude možnost dočerpat zásoby.
Asi po další hodině přicházíme k jezeru Juneau Lake. Všechny ty útrapy jsou rázem zapomenuty. To je nádhera! Jen kdyby tu nebyli všude ti nenažraní komáři...Mimochodem, jednoznačně nejvíc krvelačná zvířata Aljašky jsou komáři. Jsou úplně všude. Ano, všude znamená opravdu všude, repelent je odradí max. tak na 15min. Žerou vás přes oblečení, vletí vám pod brýle, protože přeci oční víčka si „impregnuje” jen masochista, že...Jsou s vámi ve stanu, u jídla, prostě všude. A to jsme prý právě vychytali období, kdy je jich míň...????? Jo a bacha, na Aljašce koušou i normálně vypadající mouchy!!!
Zbývá nám už asi jen 5 km, ale je to skoro nejdelších 5 km v životě...Už ani nemluvíme, natož abychom dělali hluk a plašili medvědy. Stejně...každé normální zvíře v tomhle vedru musí být zalezlé někde hluboko ve stínu...No a tak se nakonec přeci jen doploužíme k naší chatce. V tu chvíli je to ta úplně nejvíc nejkrásnější chatička na celém světě :-) Hladina Swan Lake se leskne v zapadajícím slunci a chvíle, kdy se naše nohy dotkly vodní hladiny, je zkrátka neyslovitelná slast...Když Bůh dá, možná se mi chodila zase smrsknou z velikosti "slůně" na klasickou "38"...Dáváme si tedy lehkou "sprchu" v jezeře a otevíráme plechovku piva. Má asi 20°C a garantuju vám, že lepší pivo jste nepili!
Kousek od chatky teče potok. Super, vodu máme,
nemusíme šetřit! Je totálně ledový. Chladíme si v něm ukrutně bolavé a
nateklé nohy (ano, ještě pořád!!!). Chlapi přímo před chatkou rozdělávají masovou konzervu a chleba. Zírám a nestačím se divit...???!!! Když jsme se ráno balili, zakázali mi všichni tři vzít si s sebou balzám na
rty a zubní pastu! Se slovy „lepší když ti smrdí z pusy, než aby nás sežral medvěd”. Sice jsem se pokusila je zdolat poznámkou o pražákách v divočině, ovšem evidentně to nezabralo. Takže jsem si pro klid skupiny sbalila aspoň mentolové Tic Tac a teď tu sedíme 10 m před chatou a jíme maso??? Co modlitební příručka pro horaly, která kromě zubní pasty zakazuje taky jíst blíž než 100 m od místa, kde spíte??? Neodpustím si aspoň pár jedovatých poznámek na téma "jistě že prázdná masová konzerva voní míň než zubní pasta" a přísahu, že rozhodně NIKOMU ráno nedám Tic tac :-)
Ale chlapi jsou super. Všechno voňavé jdou
zavěsit někam vysoko na strom do lesa. Ivet ještě v potoce
zuřivě pere batoh, kde se jí rozlilo zakysané mlíko (ne, neptejte se, proč si brala na trek zakysané mlíko...:-)
Usínáme asi v deset večer úplně zničení a s pocitem naprostého bezpečí. Chatka je se vybavená tak perfektním "bezpečnostním" zámkem, že by se k nám pravděpodobně dostal i horský svišť, kdyby náhodou o ty dveře zakopl... ovšem Jarda jako správný horal to trošku vytunil :-)
Žádné komentáře:
Okomentovat